Ať je to pastel, uhel, nebo akvarel, ať jsou to naivní malíři, nebo ti, co prošli mnoha zkušenostmi výtvarných dílen, vždy jsou výtvarníci nesmírně kreativní lidé, s obrovskou vnitřní fantazií. Výtvarné techniky se mezi sebou liší v mnoha ohledech. Někomu vyhovuje kreslení křídou či měkkými pastely grafitovými či voskovými, jinému olejomalba.
Ti, kteří nic takového nezkusili, nemohou vědět, o co přichází, ačkoliv každý z nás jednou seděl ve školních lavicích a v rámci výtvarné výchovy držel v ruce alespoň štětec, pastelky, anebo obyčejnou tužku.
Základní náčiní, které výtvarníci uchopí do ruky, jsou tužky. Docela obyčejné, s grafitovou tuhou. Jsou však považovány za obtížný nástroj, nedají se na rozdíl od uhlu rozmazávat a stínování se musí provádět nahuštěním jednotlivých linií, a to s nesmírnou citlivostí.
Rozlišujeme několik druhů tužek podle použitého grafitu. Tím podstatným měřítkem je tvrdost. Velmi tvrdé tužky využívají strojaři a stavbaři pro technické výkresy, pro výtvarnou činnost se hodí více měkké tuhy. Technické profese využívají tuhy označené jako 8H, zatímco výtvarníci začínají na 2H a pokračují řadou H, HB, 2B, 4B, 6B a 9B.
Uhel se snadno rozmazává buď prstem, nebo štětcem, jednoduše se gumuje plastickou speciální gumou, práce s ním je mnohem snazší, než s tužkou, a doporučuje se jako základní výtvarná pomůcka pro začátečníky. Plynulých přechodů na kresbě docílíte mnohem lépe uhlem, než grafitovou tužkou.
Uhly rozlišujeme ve dvou základních druzích podle způsobu výroby, buď jsou to přírodní z jednoho kusu, anebo umělé lisované materiály z uhelného či grafitového prášku s pojivem. Tím je přírodní křída a lisovaný uhel je vždy měkčí a mazlavější. Maluje se s ním dobře po hladkém papíře. Malba přírodním uhlem naopak lépe vyniká na hrubších čtvrtkách a kartonech.