Balchem

Putování odněkud někam je charakteristické pro mnohé živé tvory. Ovšem zatímco se zvířata přesouvají z místa na místo spíše z ryze praktických důvodů, tedy táhnou za potravou, vodou nebo jinými výhodami, u lidí tomu často tak není. Lidé leckdy cestují i tehdy, když by vůbec nemuseli vytáhnout paty z domu. A činí tak, i když jim to nejen nepřináší hmotné statky, ale dokonce je to i nějaké ty peníze stojí.

Pro lidi je prostě cestování nejen nezbytnost nebo žádoucí počínání, ale i zábava. Často cestujeme jenom tak, za poznáním cizích krajů a odpočinkem. Není na tom vůbec nic divného, je to vlastně samozřejmost. Nebo spíše relativní samozřejmost, jak všichni víme, protože o našem cestování nerozhodujeme vlastně jenom my sami, ale třeba i politici, protikoronavirová opatření, naše finanční situace a podobně.

Když je nám potom osudem přáno, vyrážíme snad všemi myslitelnými směry. I když je pochopitelné, že jsou tu země, do kterých se hrnou celé zástupy našinců, stejně jako končiny, kam nikdo z nás logicky radši ani nos nestrčí. Tedy jsou tu třeba země jako Chorvatsko, kde už byl snad každý, i naopak válčící státy, do kterých by jel jen někdo střelenej, protože by tam mohl být třeba i skutečně střelenej. A mezi tím je i dost dalších zemí, těšících se tu větší a tu menší oblibě ze strany našich cestovatelů.

Někdy je takové cestování motivováno touhou poznat cizí kulturu, někdy nám toto dopřává adrenalinový zážitek, a někdy se třeba chceme jenom lenošivě rozvalit na pláži a pilně se věnovat nicnedělání. To už záleží na každém z nás, pro co se rozhodneme, co nás zajímá, a to natolik, že za to chceme utrácet.

A když za cestování utrácet nechceme? Pak se mu většinou stejně nevyhneme. Stejně se často najdou situace, kdy nás někam pošle aspoň náš zaměstnavatel. Což už ale obvykle nebývá tak příjemné jako cestování za odpočinkem.